0

Loving Hut

Be vegan, make peace. Tak zní heslo společnosti Loving Hut. Co se ale skrývá za fasádou veganství, ekologie a pacifismu by ale napadlo asi jen málokoho.Před několika měsíci jsem hledala práci a jelikož je mi veganství velmi sympatické, nechala jsem se zaměstnat v této firmě jako cukrářka. Při vstupním pohovoru jsme se s majiteli domluvili, že zatím budu pracovat jako brigádník beze smlouvy, kterou ale budu moct podepsat, kdykoliv budu chtít. Také mi bylo řečeno, že není problém, když nebudu v práci každý den, cukrářky jsou ještě další dvě, takže se všechno bez problémů stihne. Ohledně platu jsem se dozvěděla jen neurčitou informaci: “když budeš šikovná, můeš mít až 100 korun na hodinu.” Zaměstnanci měli také nárok na jedno až dvě jídla denně, podle počtu pracovních hodin.Ze začátku všechno vypadalo dobře. Kolegyně mě přivítaly a zaučily. Ve třech jsme všechno v pořádku zvládaly a majitelka s námi byla spokojená. Trávila jsem sice v práci podstatně více času, než jak zněla původní domluva, ale to jsem neřešila. Výplata za první měsíc (březen) byla dobrá a když jsem částku rozdělila počtem hodin, vyšlo mi 90 korun na hodinu.Problém nastal druhý měsíc, kdy si majitel začal stěžovat, že jsem v práci moc často a některé dny bych neměla chodit. Nedávalo to moc smysl, vzhledem k tomu, že při současném počtu hodin jsme ve třech tak akorát zvládaly udělat přikázanou práci. Loving Hut navíc zrovna otevíral novou pobočku, takže jsme musely pracovat ještě víc. Možná odpověď byla jediná: majitelům se nechce platit.V dubnu jsem musela na pár dní odjet. Vzhledem k původní domluvě jsem očekávala, že to nebude problém. Se všemi jsem se předem domluvila a vypadalo to, že je všechno v pořádku. Hned druhý den už mi ale telefonovala šéfová s dotazy proč nejsem v práci, jak si to představuju a podobně.Začínalo mě to štvát, a tak jsem se po příjezdu vyptávala kolegů a kolegyň, co že to má znamenat. Dozvěděla jsem se, že nejsem jediná, ke komu se takhle chová. Prý je celkem běžné, že zaměstnanci, dokonce i ti, co mají sepsanou smlouvu, pracují daleko více než by měli. Také jsme všichni museli dělat věci, které dalece přesahovaly naši stanovenou náplň práce, a samozřejmě jsme za ně nedostali zaplaceno. Takže například kolegyně cukrářka vařila jídlo na bufet, servírka zaučovala nováčky a dělala část práce provozní a všichni jsme byli tak trochu uklízeči a uklízečky, protože i když jsme měli člověka na úklid restaurace, v kuchyni a cukrárně jsme museli vytírat sami.Samozřejmě že naši práci jsme většinou stihli jen tak tak, takže často nezbýval čas na to, abychom naše pracoviště dokonale uklidili. To potom nastoupila šéfová a křičela na nás do telefonu nebo další den v práci, že to takhle nejde a mně několikkrát vyhrožovala, že nedostanu výplatu.Další šok nastal, když se jedna kolegyně mezi řečí zmínila o kamerách v kuchyni. Znechutilo mě to a zeptala jsem se na její názor. Řekla mi, že to naprosto chápe , že by tam zaměstnanci mohli krást. Ale co chcete ukrást v kuchyni, bramboru? Myslím, že to by majitele obrovského řetězce opravdu nezabilo. Kromě toho kamery v kuchyni ve skutečnosti nesloužily k tomuto účelu. Kdybyste si chtěli hlídat, ať vám nikdo nebere jídlo, dali byste si kamery i do skladu a do cukrárny. Ve skladu ani u nás v cukrárně ale žádné kamery nebyly. Skutečnost byla taková, že na kamerách majitelé pozorovali, jestli jejich zaměstnanci pracují dostatečně rychlým tempem a nedělají si více přestávek, než bylo povolené. Takže když si někdo na chvíli sednul, nebo odpovídal na smsku, okamžitě mu volala šéfová, že se fláká a vyhrožovala mu vším možným. To se dělo nejen v kuchyni, ale i na place. Mohla si to dovolit, protože většina zaměstnanců kuchyně byla z Vietnamu, neuměla česky a tím pádem se nemohla dost dobře bránit právními cestami. Na place se umístění kamer zase dalo obhájit tím, že se tam pracuje s penězi.V tomto bodě bych ráda odbočila ke vztahům mezi zaměstnanci. Naprostá většina zaměstnanců naší pobočky byli, jak už jsem řekla, Vietnamci. Čechů tam byla malá skupinka a kvůli jazykové bariéře se bavili většinou jen mezi sebou. Tím, že tyto dvě skupiny byly takto rozdělené a lidé mívají často sklony k nenávisti vůči komukoliv cizímu, začaly se v české skupince vytvářet konspirační teorie o zlých Vietnamcích, kteří chtějí všechno ošidit a spolčují se za účelem otrávit české zaměstnance. Netuším, jak to probíhalo mezi vietnamskými zaměstanci, ale vzhledem k tomu, že obě skupinky na sebe neustále navzájem donášely a dělaly si nepříjemnosti, je možné, že docela podobně. Každopádně podobné rozdělování a naschvály znemožňovaly dialog mezi oběma skupinami zaměstnanců a v podstatě jakoukoliv organizaci. Když vám čeští zaměstnanci s nepoměrně lepšími pracovními podmínkami řeknou, že nebudou řešit problémy svých vietnamských kolegů, protože se jich to netýká, je jasné, že je něco špatně.Další problém byl, že zatímco vietnamští zaměstnanci pracovali v této firmě převážně z nutnosti, čeští zaměstnanci to dělali z přesvědčení. Většina českých zaměstnanců žila v představě, že když si koupí sójový párek, zachrání svět a že veganství vyřeší všechny současné problémy. Tím pádem pro ně byla majitelka tohoto řetězce jakýmsi vzorem a byli ochotni překousnout cokoliv, protože věřili, že ona to myslí dobře, vždyť je přece průkopnicí veganství. Takže když jsem říkala, že není v pořádku, že matky s dětmi pracují přes víkendy bez nároku na příplatek, že lidé se smlouvou na poloviční úvazek pracují pět dní v týdnu osm hodin denně, že když jste člověk menšinové sexuální orientace a majitelka se to dozví, okamžitě letíte, že když si nabíráte moc velké porce, přijdete o nárok na jídlo, a že pokud se o to sami nepřihlásíte, možná ani nedostanete výplatu, ťukali si na čelo a když jsem říkala, že by bylo dobré s tím něco udělat, posílali mě rovnou někam do zadní části těla.Další kapitola je vybavení cukrárny. V Loving Hutu jsem začala pracovat za největších mrazů a to jsme si v cukrárně vytápěly troubou, protože při zařizování prostoru se evidentně jaksi zapomělo na topení. Polovinu nástrojů si cukrářky musely přinést z domu. A podlaha byla z nějakých podivných parketů, které nešly ani pořádně umýt. V policích se zase občas objevily záhadné plesnivé věci. V květnu jsem zjistila, že se zapomělo i na klimatizaci, což v prostoru těsně pod střechou, ve kterém ani pořádně nebyla okna, znamenalo pořádné dusno a vedro.

A jestli jste si dosud mysleli, že Loving Hut je šetrný k přírodě, vezmu vám další iluzi. Kompostovatelné krabičky, které jsou vystaveny na pultu jsou jedna věc, ale co už se veřejnosti neukazuje jsou suroviny v hromadě plastových obalů, chemické čistící prostředky rovněž v hromadě plastových obalů a hromada palmového tuku v dortech. A se starostí o práva zvířat to asi také tak slavné nebude. Rozdrcení broučci v podobě šelaku v cukrářském zdobení, maso, které se občas záhadně objevovalo v lednici hned vedle zeleniny a občasné přešlapy majitelky, která vozila z obchodu arašídové máslo s obsahem sušeného mléka, dělají o etickém rozměru tohoto řetězce úplně jiný obrázek.A co jsem dělala já? Vzhledem k nedostatku jiných možností jsem jednoho dne napsala, že příjdu už jen jednou, a to pro poslední výplatu, u které mimochodem trvalo skoro dva měsíce, než jsem ji ze šéfa dostala. Možná to bylo tím, že jsem neměla smlouvu. Těžko říct.

Tímto však s Loving Hutem nekončím. Jako bývalá zaměstnankyně mám některé informace, které se dají použít minimálně k pozlobení majitelů řetězce. Takže pokud byste si chtěli dát oběd zdarma, neváhejte přijít na některou z větších poboček (například v Černé labuti) v době největší návštěvnosti, což znamená většinou okolo jedné odpoledne, nabrat si plný talíř a pak se vracet pro příbory , ale ke kase už ne.

Je třeba bojovat proti zneužívání zvířat, ale rozhodně jinou formou, než zneužíváním lidí. „Etický“ konzum nic nezmění. Změnou může být přímá akce.

0

Ján Puška

Ján Puška podniká v oblasti agenturního zaměstnávání a to zejména pro stavební firmy. Ze Slovenska přivezl 5 pracovníků, které poskytl firmě PROMONT UH. Všem pěti slíbil pracovní smlouvu a že vše potřebné vyřídí. Rovněž slíbil, že za vykonanou práci obdrží všichni pracovníci 13.7.2018 mzdu ve výši 100 kč / hodinu. Zaměstnanci agentury Jána Pušky pracovali ve dvanáctihodinových směnách od pondělí do pátku, kdy páteční směna byla osmihodinová. Zaměstnaci měli ubytování v rekreačních chatkách v Ostrožských Lázních. Dne 13.7. 2018 byla přivolána Policie ČR z Ostrožské Nové Vsi poté, co pan Puška nedodržel slovo a krom toho, že nevystavil pracovní smlouvy jednotlivým zaměstnancům, předpokládám, že je nepřihlásil na cizinecké policii, nevyplatil žádnou mzdu a ani z ní neodvedl povinné odvody i přesto, že od stavební firmy PROMONT UH obdržel smluvenou částku, ze které měl část vyplatit všem pěti, kteří práci odvedli. Podle slov jednatele společnosti PROMONT UH pan Puška dostal zaplaceno podle dohody.
Předpokládám, že stejným či podobným způsobem pan Ján Puška podniká celou dobu v rozporu s dobrými mravy, spoléha se, že kde není žalobce, tam není ani soudce a zavinil tím spoustu finančních problémů minimálně této pětici. Takovéto podnikání nemá prostor na trhu práce a proto by mělo být pod drobnohledem Finančního úřadu, zda nedochází ke krácení daní, zda vůbec pan Ján Puška disponuje nějakou licencí pro agenturní zaměstnávání, když mu není známo, že má nějaké povinnosti vůči cizinecké policii, vuči zaměstnancům a Finančnimu úřadu. Proto tento dopis bude vyhotoven v kopii pro Oblastní inspektorát práce, Cizineckou policii a Finanční úřad.
0

Leite Group s.r.o.

Pracovala jsem pro tuto firmu 2 roky. Během této doby jsem se potýkala s různými problémy ze strany zaměstnavatele ať už se jednalo o absolutní nevděk za vykonanou práci, tak strhávání peněz ze mzdy či záměrné sdělování mylných informací. Pan majitel má na všechno odpověď, ale to je bohužel jeho jediná schopnost. Chci se s vámi podělit o poslední zkušenost co jsem s firmou měla. Firma za poslední 3 měsíce nabrala neskutečný počet zakázek, na které jednoduše neměla počet pracovníků. To byl problém číslo jedna, jelikož to odstartovalo celou řadu dalších problémů. Z dlouhodobých zakázek začali pracovníky přeřazovat na nové zakázky, a tak se práce, která se měla vykonat přestávala stíhat. To mělo za následek samozřejmě špatné ohlasy ze strany zákazníka. Na čež nám bylo řečeno že je to v pořádku, že zákazník ví o této “dočasné” situaci. Po měsíci ustavičného skluzu a nestíhání práce z důvodu nedostatku zaměstnanců jsem mluvila s hlavní vedoucí ze strany zákazníka, která mi sdělila že o žádné informaci neví co se týká nestíhání domluvené práce. Bylo jim přislíbeno více lidí aby se vše stíhalo. V tomto rozhovoru jsem sdělila vedení zákazníka, že firma nové lidi nemá a z tohoto důvodu se nestíhá. Tento rozhovor zapříčinil můj vyhazov, který se uskutečnil o 3 dny později. Přišla jsem do práce jako každý večer, zapsala se na vrátnici když mě náš zástupce vedoucího vyvedl ven a oznámil mi, že k danému dni ukončuje firma spolupráci na základě stížností pracovníků, nespokojenosti zákazníka a kamerových záznamů. Toť bylo vše. Žádné bližší vysvětlení, nic. Po dvou letech práce. Okamžitě mi byl zrušen přístup na firemní email, fb stránku a podobně. A o další 2 dny později mi bývalé kolegyně zaslali mail ve kterém pan majitel vysvětluje proč se mnou byla ukončena spolupráce. Jeden z uvedených důvodů bylo například že mohu za fluktuaci firmy nebo že “manažerka na směně nic nedělá”. Což byla největší ironie celého emailu, jelikož nám byly vypláceny bonusy za produktivitu a manažer pracoval opravdu hodně pokud tyto bonusy chtěl mít. A já si bonusy držela nepřetržitě 9 měsíců a zadarmo jsem je opravdu neměla.
Apeluji na vás, kteří zvažujete práci v této firmě ať už se jedná o jakoukoli pozici. Velice dobře si rozmyslete než podepíšete smlouvu. Toto je pouze jedna desetina toho, co se za ty dva roky stalo. Ale myslím že jako ukázka toho, jak firma a majitel jedná, to opravdu stačí.

https://www.fajn-brigady.cz/profil-firmy/8812-leite-group-sro/

https://www.inwork.cz/profil-zamestnavatele/8812-leite-group-sro/

https://www.airjobs.cz/web/candidate/firemni-profil/-/prace/a/5000020569-NOCNI-DOPLNOVANI-az-do-150Kchod-cisteho

0

Teleperformance – Lion Teleservices CZ, a. s.

Dobrý den, rády bychom se společně s mojí přítelkyní podělily o naši zkušenost ve firmě Teleperformance v Hodoníně, kde jsme pracovaly jako operátorky call centra.

Tak se pozorně usaďte, možná náš článek bude trochu delší, ale stojí za přečtení, protože tohle se vážně stalo, ačkoli je to k neuvěření. Psal se minuly rok 2017 kdy jsme pracovaly prave ve firmě Teleprofmacne – bylo to naše první zaměstnání kde jsme si mohly zkusit volání po telefonu a nabízení produktu. Ze zacatku se to zdálo byt těžké, bály jsme se, ale časem nám to do budoucna hodně dalo a dokonce jsme se i vic rozmluvily a zjistily, že nás prace hodně baví. Volání nám slo, měly jsme velmi dobré výsledky, na odměnách za nás výkon jsme si měly vydělat 8 tisíc. No a jakmile došla vyplata, peníze nikde. Takhle se to opakovala měsíc co měsíc a my jsme daly výpověď a odjely pracovat do Prahy, jelikož jsme dostaly pracovní nabídku na 4 měsíce, kde jsme si odvezly slušný balik peněz. Nicméně tak nějak jsme se vrátily zpět z Prahy na Moravu a daly šanci Teleperofmacne, protože nám bylo řečeno, že už platí jak mají. U nás se těžko shání prace, tak jsme za tu možnost byly rady.

Do prace jsme se vrátily v plném nasazení, plné energie a vděčnosti, že jsme se mohly vrátit zpatky. Jak sly dny, tak slo i volání a s klienty jsme uzavíraly zadost co zadost. Přišel konec měsíce a my si na provizich vydělaly 10 tisíc – tzn. ze jsme s klienty uzavrely v průměru každá 90 smluv cca za 20 dni. Nojo, ale chyba vedle chyby. Všechno najednou špatně i když na zacatku jsme byly chvalene jak jsme úžasné, vyborne obchodnice, opravdu jsme se snažily! A ejhle – šéf si nás zavolal a hodil na stul papír ze máme podepsat strhnuti KPI za to, že jsme v jednom hovoru udělaly chybu, na kterou nás ale nebylo ani upozorněno! Hned nam to dal podepsat, ze nám nic nezaplatí! Dneska bych mu nepodepsala nic, ale co už! Nevadí, ať si ty peníze strčí doprdele, my jsme mu řekly svoje, dokonce nám i sam řekl, že veškeré peníze což nebylo vůbec málo za nás 2, asi 18 tisíc, že jde všechno jemu do kapsy. Hruza….okrádá zaměstnance od samého zacatku, ale ty lidi co tam delaji jsou neskutečně hloupý a nechávají si srát na hlavu!!! Achjo. Jedním slovem: katastrofa ! Mejte fajn den a přeji, ať se vyhnete takovým sviním a podrazakum a když už na ne narazíte, nenechejte si to pro sebe.!

0

Ambulance Meditrans s.r.o.

Pro firmu jsem dělal jako řidič před pár lety tak už to možná neni aktuální, ale podělim se stejně. Podle firemního kréda – jezdí se dokud je práce – to tak taky vypadá. Řidiči jezdí obvykle mnohem víc hodin než je zdrávo a ještě se nedodržují povinné pauzy mezi dny. Nástup do práce druhýho dne se ohlašuje večer předtim, protože se směny píšou na poslední
chvíli asi. Takže člověk nikdy neví na čem je. Občas taky víkendy což dá za měsíc klidně přes dvěstě hodin práce. Na druhou stranu, když si člověk dupne, tak se necukaj, ale musí si říct. Jinak maká pořád, bez nároku na odpočinek a doslova do sedření. Lidi většinou moc nevydrží, tak třeba po půl roce odcházej. To se neni co divit. Společenka byla zaplivaná místnost s jedním hajzlem pro všechny. Peníze se daj vydělat, ale člověk musí bejt furt v práci. Taky je dobrý si psát hodiny, protože ty se nahlašujou vždycky na konci směny, ale na konci měsíce to nemusí úplně sedět. Šatna tam byla taky jenom jedna, tak se chlapi musej s ženskejma nějak domluvit. Co sem tak slyšel, tak je dobrý si všechno psát a na konci se domluvit na držhubnym. Je to ale pár let, tak se to možná změnilo, kdo ví.

0

ÚZSVM

Na státním majetkovém úřadu je naprosto běžná diskriminace a šikana. Pracovníci jednoho oddělení na stejných pozicích, jsou nuceni k získání různých stupňů bezpečnostní prověrky. Generální ředitelka ani odbory nefungují. Z Úřadu odešlo již tolik pracovníků, že je vlastní činnost téměř paralyzovaná. Poslední zhasne?

1

Cilka SoS z.ú.

Makovského 1392/26, Praha 6, 163 00
Dlužná částka : 21.646 Kč

Pracovala jsem pro společnost květen-červen 2017 jako recepční, dodnes mi nezisková organizace dluží tyto dvě výplaty. Nezaplatí zdravotní, sociální, daně a už vůbec ne výplaty. Jediné, co mi zbývá, je, se obrátit na občansko-právní řízení (soud). Však proč by platili lidem za odvedenou práci, i když veškeré papíry byly v pořádku. Jsem ráda, že jsme s kolegyní z této organizace vůbec dostaly zápočtové listy, ukončení smouvy….Za společnost jedná pan Mick Svoboda (vlastním jménem Milan Bartoš), ačkoliv oficiálně ho v rejstřících nikde nenajdete, brání se tím, že svou činnost pro neziskovku dělá dobrovolně a zdarma. Další podvodníci, kteří se živí podváděním slušných lidí, možná i státu, jelikož se tváří, že pomáhají handicapovaným, přitom sami nemají dost slušnosti zaplatit za odvedenou práci.

0

MaRcom-Eko s.r.o. – local ISP

V důsledku krize 2008 jsem byl několik měsíců bez práce. Přes známého se mi podařilo sehnat zaměstnání, kde jsem pak působil v letech 2209-2013. Ačkoli jsem nebyl způsobilý dle zákona, pracoval jsem běžně na zařízení pod napětím a také jsem běžně pracoval ve výškách bez zajištění (což jsem tenkrát nevěděl). Neznalost zákona však neomlouvá – kdyby se mi něco stalo, tak by mi pojišťovna dala prd, a ještě bych platil způsobenou škodu. Tato praxe je u malých ISP, zdá se, běžná. Moje zkušenost je tedy taková, že nelze spoléhat na zaměstnavatele, co se týče mé osobní bezpečnosti. Vysoká míra fluktuace zaměstnanců je zajímavý ukazatel – nepodceňujte to!

Martin

0

Knihcentrum Ostrava

Ostravská firma Knihcentrum patří mezi největší knihkupectví v republice. Přesto (nebo právě proto?) jsou pracovní podmínky v jejích prodejnách naprosto tristní. Celému knihkupectví velí jednatel Petr Michálek, který je pověstný svou arogancí, buzerací, neférovým jednáním či kauzou z voleb 2010, kdy svým podřízeným formou hromadného e-mailu „doporučoval“, aby volili ODS, které byl zřejmě v té době členem.

V Knihcentru (konkrétně v Domě knihy na Smetanově náměstí v Ostravě) je běžné, že přijdete na směnu v 8:00, makáte až do zavíračky v 18:00 a ještě si dáte hodinový přesčas, protože uklízíte prodejnu po právě proběhlé knižní akci. Vyhráno nemají ani zaměstnanci, kteří dělají dvanáctky; těm se sice točí dlouhé a krátké týdny, často ale chybí lidi, takže pracují 5 i více dní v kuse. Nejhorší je to během listopadu a prosince, kdy je prodejna narvaná zákazníky a Michálek se ze zaměstnanců snaží vymačkat maximum, aby je pak v lednu, kdy už lidi nepotřebuje, propustil. Ne všechny takto nastřádané přesčasy jsou pak řádně proplaceny. Jedna z již vyhozených prodavaček tak zadarmo pracovala zhruba 50 hodin. Arogantní management včetně jednatele si často na bezmocné prodavačky otvírají ústa (třeba když mají pocit, že pomalu pracují) a nezřídka tyto situace končily pláčem ponížených prodavaček v šatně během obědové pauzy.

Co se týče mzdových a smluvních podmínek, prodavači dostávají 13 – 16 000 hrubého s tím, že mzda je rozdělena na fixní a pohyblivou („motivační“) složku. Ženy (alespoň na prodejně) na stejné pozici berou za stejnou práci o několik tisíc méně. Smlouvy jsou uzavírány pokud možno na rok a jsou prodlužovány dle loajality zaměstnance. Protože Michálek ve smlouvě často jen změní název pracovní pozice (např. místo Knihkupec-prodavač napíše Prodavač-knihkupec), případně zaměstnance formálně propustí a pak zase přijme, může obejít zákonem stanovený limit tří po sobě jdoucích smluv na dobu určitou a nekonečně zaměstnance udržovat v koloběhu strachu, stresu a neplnohodnotných úvazků.

Spousta zaměstnanců pak končí na dlažbě těsně po vánočních svátcích, kdy Michálek propouští i za malichernosti. Jedna z prodavaček byla třeba propuštěna za to, že během předvánočního shonu zůstala doma se svým nemocným dítětem (na což má ze zákona právo) a firma jí smlouvu již neprodloužila se slovy „Kdybyste o tu práci opravdu stála, tak si to děcko někam dáte.“

1

Klientské centrum

V době ekonomické krize nám v práci srazili mzdy, takže jsem si musel najít brigádu, abych vůbec zaplatil nájem. Toho samozřejmě využívali nejrůznější „poctiví podnikatelé“, kteří si ze zoufalých lidí dělali otroky. Jedním z nich byl Jakub Bucifal, jednatel firmy Klientské centrum s.r.o. (dnes je jednatelem jeho tehdejší společník Karel Martiník), která je dodnes provozována na adrese Českobratrská 230/26 v Ostravě, kde stále okrádá a vykořisťuje pracující. Číst celé